František Táborský
František Táborský
František Táborský, známý také pod pseudonymem František Hostivít, se narodil 16. ledna 1858 v Bystřici pod Hostýnem. Jeho profesní dráha byla mimořádně pestrá a zahrnovala činnost básníka, spisovatele, překladatele, historika, kritika, učitele a sběratele umění. Vyrůstal v domku na Kamenci a jeho rodiči byli František Táborský, povoláním obuvník, a Rosalie Krůtilová. Měl starší sestru Amalii, narozenou v roce 1856.
Vzdělání započal na místní dvojtřídce a pokračoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde studoval v letech 1870 až 1878. Následně absolvoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde se zaměřil na učitelské obory češtiny a němčiny. Po ukončení studií působil jako suplent na středních školách v Praze, od roku 1884 se stal profesorem na Vyšší dívčí škole v Praze, kde od roku 1911 až do roku 1921 zastával post jejího ředitele.
František Táborský se během svého života aktivně věnoval literární a umělecké činnosti. Jeho zájmy se soustředily především na literaturu a výtvarné umění slovanských národů. Spolupracoval na projektu Mladá Morava s Hynkem Babičkou a publikoval řadu příspěvků do různých časopisů a sborníků, mezi které patří například Vánoční album či Čtyři kapitoly o slovanském umění. Jeho překladatelská činnost se zaměřovala na slovanské autory, především z ruské literatury.
Významná byla jeho redakční práce na národopisné revui Našše Valašsko. František Táborský byl také velmi aktivní v mnoha spolcích. Byl zakládajícím členem Matice moravské a od roku 1917 předsedal Společnosti Bedřicha Smetany. Dlouhodobě se angažoval v Ústřední matici školské a byl členem Spolku Radhošť, Spolku Svatobor, Českého bibliofila a Moravského kola spisovatelů. Od roku 1908 stál v čele Spolku českých bibliofilů. Působil také ve Spolku ruských architektů a spolupracoval s Pražským spolkem Mánes.
Jeho literární dílo zahrnuje řadu básnických sbírek, jako například Básně (1884), Stará komedie (1882), Melodie (1883), Hrdinné touhy (1903), Alleluja (1919), Legenda staronová (1927), Z baladických (1933), Sonáty (1933) a Poutník (1913). V oblasti prózy a naučné literatury publikoval například Našim dětem (1889), Hanuš Schwaiger, pohled do jeho života a díla (1904), Kronika naší rodiny (1905), J. A. Komenský, Kšaft umírající matky Jednoty bratrské (1908), Hviezdoslav (1909), O ruském divadle (1913), Půlstoletí Vyšší dívčí školy (1913), Zimní večery v naší veselé republice (1920), Ruské umění (1921), Rusava (1928), U kamarádského stolu (1933), Puškin, pěvec svobody (1937) a monografie o umělcích jako Arthur Grottger, Adolf Kašpar a Ivan Meštrovič. Podílel se také na publikacích jako Oslavy Bedřicha Smetany a Písně z Rusavy. Mezi jeho překlady patří díla ruských autorů jako Lermontov a Puškin, ale i Doktor Faust od Gustava Schwaba nebo Hoře z rozumu od Alexandra Gribojedova.
František Táborský byl také vášnivým sběratelem uměleckých památek. Jeho rozsáhlá sbírka čítala na 5 000 předmětů české, moravské, slovanské, francouzské a italské provenience. Sbíral zejména malované miniaturní portréty, porcelán, sklo, šperky, galanterii a další umělecké předměty. Jeho sbírka byla po jeho smrti odkázána Národnímu muzeu v Praze.
František Táborský, který se nikdy neoženil, zemřel 21. června 1940 v pražském Podolském sanatoriu ve věku 82 let. Byl zpopelněn v krematoriu na Vinohradech. Za svou celoživotní práci a přínos kultuře mu byla v roce 1938 udělena čestná doktorát od Masarykovy univerzity v Brně.
Martin Veselovský kdo to je?
Ivan Hajniš
Voayer wikipedia
Hans Stein
Koroner kdo to je?
František Černý
Bůh
Jakub König
Diabetolog co to je?
Filip Proučil
