Vladimír Merta
Vladimír Merta
Vladimír Merta, narodil se 20. ledna 1946 v Praze, je osobností s mnoha uměleckými tvářemi. Jeho profesní dráha zahrnuje působení jako písničkář, publicista, spisovatel, fotograf, architekt, filmový režisér a autor filmové hudby. Pochází z rodiny s hudebním nadáním; jeho otec, Augustin Merta, byl válečným veteránem a hráčem na housle, zatímco matka disponovala pěveckým talentem.
Vzdělání a umělecké začátky
Vladimír Merta absolvoval České vysoké učení technické v oboru architektura v roce 1971. Následně se v letech 1971–1976 věnoval studiu na Filmové a televizní akademii múzických umění (FAMU), kde zakončil svá studia filmem „Smrt krásných srnců“. Na FAMU se setkal s budoucími kolegy jako Karel Smyczek a Karel Kovář, a pod vedením pedagogů jako Jiří Sequens, Antonín Kachlík, Jaroslav Balík, Otakar Vávra, Radovan Lukavský a Karel Höger rozvíjel své filmařské dovednosti.
Jeho hudební dráha začala již koncem 60. let nahrávkami ve Francii, kde vzniklo album „Ballades de Prague“. Merta se stal aktivním členem folkového sdružení Šafrán a zakládajícím členem Evropského kulturního klubu. Dlouhodobě je také spojen s autorskou společností OSA.
Diskografie a tvůrčí rozmach
Diskografie Vladimíra Merty je rozsáhlá a zahrnuje přes dvacet alb vydaných v různých formátech od LP po CD. Jeho raná tvorba je reprezentována alby jako „Pravda o Marii“ (1970), které vyšlo s odstupem až v roce 2012, a „P.S.“ (1978). V 80. letech vyšla alba „Vladimír Merta 1“ a „Vladimír Merta 2“ (1989), která byla později rozšířena a vydána jako „LIVE / Malostranská beseda 1988“ (2010). Jeho tvorba se v 90. letech rozšířila o alba jako „Chtít chytit vítr“ (1992), „Bití rublem“ (1992) a „Svátky trpělivosti“ (1992, 1999). Významná jsou také alba „Sefardské inspirace“ (1996) s Janou Lewitovou a „Ve tmě mě zanechte…“ (2008), obsahující překlady písní Johna Dowlanda.
Mezi další významná alba patří „Obrázky v kartách“ (1998), „Bývaly časy“ (2001), „Filmy v hlavě“ (2004) a spolupráce s Janem Hrubým na albu „Včerejší vydání“ (2011), kde je jedno CD archivní nahrávkou z roku 1976 a druhé z roku 2010. Jeho poslední alba zahrnují „Domilováno“ (2013), „Kecy“ (2014), „Imagena“ (2014), „Podkrovní pásky. Domácí nahrávky 1976“ (2016), „Stará!“ (2017) s Dobrou úrodou, „Bílá stížnost“ (2018) s Emilem Viklickým, „Pozítří“ (2022) a „České sny, nejisté jistoty“ (2024).
Další umělecké aktivity
Vladimír Merta se věnoval také psaní scénářů, například k filmu „Opera ve vinici“ (1981) režiséra Jaromila Jireše. Jeho režijní práce v divadle zahrnují inscenace jako „Tak ti ď…: Dědicové Jaroslava Ježka“ (1977), „Čas her – Defilé“ (1977) a „Báj“ (1990), pro kterou také složil hudbu. Spolupracoval na scénáři a hudbě k představení „Požár na obloze“ (1986).
Jeho literární tvorba je neméně bohatá. Napsal knihy jako „Výhoda podání“ (1989), „Zpívaná poezie : úvaha vzniklá za pochodu v letech 1982–84“ (1990), „Nebuď nikdy sám“ (1991), „Folk-bluesová kytara a harmonika“ (1992), „Mimo čas“ (2013) a „Popelnicový román: Síťový kryptopříběh“ (2020).
Jakub Szántó kdo to je?
Vladimír Kokolia
Pavel Trávníček kdo to je?
Vojtěch Nedvěd
Václav Neužil životopis
Yemi A.D.
Vlasta Kahovcová životopis
Zdeněk Bína
Vlasta Žehrová
Zdeněk Vřešťál
