Fanda Mrázek
Fanda Mrázek
František Mrázek, známý pod uměleckým jménem Fanda Mrázek, se narodil 22. srpna 1903 na Smíchově. Jeho umělecká dráha byla rozmanitá a zahrnovala působení v mnoha oblastech. Byl uznávaným hercem-komikem, zpěvákem, písničkářem, textařem, libretistou a také spisovatelem. Vrchol jeho popularity spadá do bouřlivých 30. let 20. století, kdy jeho osobitý styl oslovoval široké publikum.
Před vstupem na uměleckou dráhu se Fanda Mrázek vyučil tiskařem a své první zaměstnání našel v uměleckém závodě Jana Štence. Jeho zájem o umění jej však brzy zavedl do světa zábavy. Již v mládí působil v různých zábavních podnicích v Praze, kde si piloval své umělecké schopnosti. K profesionalizaci jeho kariéry došlo na počátku 20. let. Ačkoli v Ostravě působil jen krátce, jeho trvalým domovem a uměleckým centrem se stala Praha.
Divadelní a kabaretní působení
Fanda Mrázek se proslavil především svým uměním v operetním, kabaretním a estrádním žánru. Jeho vystoupení se vyznačovala bulvárně laděnými operetami, muzikálovými revuí a vtipnými kabaretními skeči. Charakteristická pro něj byla svérázná, jadrná lidová dikce a přímočarý, plebejský humor, který dokázal pobavit široké vrstvy publika. Během své kariéry vystupoval v mnoha významných pražských divadlech a kabaretech. Mezi jeho působiště patřil slavný kabaret Montmartre, Tylovo divadlo (1922–1924), Švandovo divadlo (1924–1925) a smíchovská Aréna (1925–1934). Vlastnil také kabaret Modrý velbloud (1934–1935) a působil v karlínském Divadle Varieté (1935–1936). Jeho dlouholeté působiště bylo v Tylově divadle v Nuslích, později přejmenovaném na Hudební divadlo v Nuslích (1936–1962). Kromě toho byl častým hostem na zájezdových estrádách.
Filmová a rozhlasová kariéra
Fanda Mrázek zanechal výraznou stopu i ve filmu. Jeho filmová kariéra začala na sklonku éry němého filmu. V roce 1930 se objevil ve filmu Černý plamen, který byl dodatečně ozvučen a kde poprvé předvedl své pěvecké umění. Režisérem tohoto snímku byl Miroslav Josef Krňanský. Období největší popularity, tedy 30. léta, bylo zároveň dobou jeho nejvýznamnějších filmových rolí. Ve většině svých předválečných filmů zpíval. Mezi jeho největší předválečné filmové role patří postava detektiva Ferdinanda Brázdy v hudební komedii Pepina Rejholcová (1932) a jeho role ve veselohře Strýček z Ameriky (1933). Tyto filmy však kritika nepřijala s nadšením. Během druhé světové války se ve filmu objevoval jen minimálně, a po válce jeho filmové role spočívaly výhradně v malých či epizodních úlohách. Jeho poslední filmovou rolí byla postava ve snímku Pět z milionu z roku 1959. Celkem ztvárnil zhruba 60 filmových rolí.
Významnou součástí jeho tvorby bylo také působení v rozhlase, kde účinkoval v několika rozhlasových hrách, například Podruhé na světě a Polibek Čanity. Fanda Mrázek je také spojen s historií české televize, neboť si zahrál v prvním československém televizním seriálu Rodina Bláhova.
Další umělecká činnost a osobní život
Fanda Mrázek se věnoval i psaní. Napsal dva romány, Šťastný člověk a Bída je pes. V jeho pozůstalosti se docházely rukopisy dvou knížek vzpomínek, povídky a drobné literární útvary, které byly uveřejňovány v tisku. Napsal také operetní libreta k dílům jako Brandejští dragouni a Hladový milionář.
Jeho písničky, například Bramborové placky, Houby a Hledám děvče, byly vydávány na deskách. V roce 2005 vyšlo CD s názvem Fando, ty kluku zlatej, které připomíná jeho hudební odkaz.
Osobní život Fandy Mrázka byl poznamenán třemi manželstvími. Jeho první ženou byla Anna Chramostová, s níž se oženil v roce 1930 a z tohoto svazku vzešel syn František Mrázek (1931). Druhou manželkou byla Dagmar (Gréta) Jechurová, která byla o 27 let mladší. S ní měl také syna. Jeho třetí ženou se stala tanečnice Eva Damajová.
Fanda Mrázek zemřel 13. října 1970 v Praze. Jeho rozsáhlé dílo a osobitý projev jej řadí k významným postavám české zábavní kultury první poloviny 20. století.
Barbora Munzarová rozvod
Hynek Hradecký
Lea Šteflíčková
Fanda Mrázek
Dagmar Honsová
Jakub Ondra
Petr Skarlant wikipedie
Jakub König
Jakub Voráček vzdělání
František Nedvěd mladší
