František Hanus
František Hanus
František Hanus, narozen 12. května 1916 ve Valašském Meziříčí a zemřel 2. září 1991 v Praze, byl významnou osobností české divadelní a filmové scény. Jeho umělecká dráha zahrnovala herectví a divadelní režii. Pocházel z Valašska a již od mládí projevoval touhu stát se lidovým řezbářem. V dospívání si přivydělával jako dělník na pile, nicméně jeho zájmy se ubíraly jiným směrem. Již od dětství ho lákaly tanec a zpěv, což předznamenalo jeho budoucí uměleckou dráhu.
Původní úvahy o studiu směřovaly k medicíně nebo přírodním vědám, ale nakonec se František Hanus rozhodl pro umění. Absolvoval prestižní pražskou konzervatoř, kde v roce 1941 dokončil studium herectví. Po ukončení školy se jeho prvním působištěm stala Divadelní společnost Anny Sedláčkové a následně působil v různých oblastních divadlech. Klíčovým momentem v jeho kariéře bylo zakotvení v Divadle na Vinohradech v roce 1952, kde se stal dlouholetým a ceněným členem souboru. Jeho umělecký přínos byl oceněn v roce 1972, kdy byl jmenován zasloužilým umělcem.
Divadelní a Filmová Tvorba
Ve své divadelní kariéře ztvárnil řadu nezapomenutelných rolí. Mezi ty významné patří například Azizbekov ve hře „Východ slunce“ z roku 1952 či Profesor Vydra v inscenaci „Josefína“ z roku 1970. Jeho talent se naplno projevil i na filmovém plátně. Ve své rozsáhlé filmografii zanechal stopu v mnoha snímcích, jako například „Třetí princ“ (1982), kde ztvárnil postavu kováře, nebo „Ten svetr si nesvlíkej“ (1980) v roli Rudy. Dále si zahrál vedoucího polesí ve filmu „Za trnkovým keřem“ (1980), polesného v „Na pytlácké stezce“ (1979), Bejkovce v „Pan Vok odchází“ (1979), Trnce v „Kronice žhavého léta“ (1973), továrníka Bergera staršího ve „Smrti černého krále“ (1971), ředitele v „Dámě na kolejích“ (1960), pláteníka v „Byl jednou jeden král“ (1954) a uhlíře v „Pyšné princezně“ (1952). Jeho raná filmová role byla Ing. Bečváře ve snímku „Poslední mohykán“ z roku 1947.
Televizní a Dabingová Činnost
František Hanus se výrazně prosadil i v televizní tvorbě. Diváci si ho mohou pamatovat z populárních seriálů jako „Hříšní lidé města pražského“ (1968), kde ztvárnil nadporučíka v Liberci, či „30 případů majora Zemana“ (1974) v roli vrchního strážmistra Vydry. Další významné role ztvárnil v „Klíčce“ (1971) jako Karel Kučera, ve „Třech mužích se žralokem“ (1975) jako vachmajstr, v „Nebezpečí smyku“ (1975) jako učitel. Objevil se také v projektech „Ve znamení Merkura“ (1978), „Arabela“ (1980) a „Malý pitaval z velkého města“ (1982), kde ztvárnil ředitele školy profesora Havránka. Jeho poslední televizní role byla postava smírčího soudce Averila v seriálu „Dobrodružství kriminalistiky“ (1991).
Jeho hlas zazněl i v oblasti dabingu, kde propůjčil svůj hlas několika zahraničním postavám. Mezi nejznámější patří role šerifa Brandona (Nikola Popovic) ve filmu „Old Shatterhand“ (1964), Browna (Dragomir Felba) ve filmu „Vinnetou – Poslední výstřel“ (1967), námořníka v bistru (Jean Falloux) v „Senzačních prázdninách“ (1967), Franchise (Nerio Bernardi) ve filmu „Fanfán Tulipán“ (1967) a de Treville (Georges Wilson) v „Třech mušketýrech“ (1973).
Osobní Život a Přínos
František Hanus byl dvakrát ženatý. S první manželkou Marií měl dva syny, Františka a Petra. Z druhého manželství s Danielou měl dvě dcery, Janu a Barboru. Kromě své herecké a režisérské činnosti se aktivně zasloužil o propagaci valašského lidového folklóru. Byl také talentovaný v hudbě, uměl dobře zpívat a hrát na kytaru, což dále obohacovalo jeho umělecké schopnosti.
Inspicient wikipedia
Fanda Mrázek
Martina Hingisová životopis
Hans Stein
Arnošt Lustig wikipedia
František Okénka
Jaroslav Šabata životopis
Jakub Děkan
Hermann Maier životopis
Hynek Tomm
