Jiří Křivka
Jiří Křivka
Jiří Křivka se narodil 12. prosince 1961 v Ústí nad Orlicí. Jeho hudební dráha započala již v dětství, kdy se učil hrát na zobcovou flétnu, pianino a harmonium. Po smrti otce, Josefa Křivky, který byl významnou osobností v oblasti chemie a sportu, se Jiří Křivka začal intenzivněji věnovat kytaře. Jeho první hudební krůčky probíhaly již na základní škole v Malešicích, kde s Milanem Krištofem založil instrumentální duo.
V mládí byl Jiří Křivka silně ovlivněn tvorbou světových hudebních legend, jako jsou The Beatles, Jimi Hendrix, Santana a Mike Oldfield. Spolu se svým spolužákem Otu Balážem pak založil svou první kapelu. Během své hudební cesty si vyzkoušel hru na různé nástroje, včetně baskytary a bicích, a v polovině sedmdesátých let ho zaujal styl Franka Zappy. Touha po studiu hry na bicí ho nakonec vedla na Střední průmyslovou školu filmovou.
Významným momentem byla letní nahrávka z roku 1977, kdy s triem ve složení Jiří Křivka, Milan Krištof a Pavel Kácha vytvořil instrumentální verzi písně „Prší, prší“. V prosinci téhož roku se stal členem kapely Bojler 77. Na škole se seznámil s Tomášem Havrdou, s nímž se později stal spoluzakladatelem pražské skupiny Zikkurat. Tato formace prošla různými proměnami, od původně čtyřčlenné sestavy až po alternativní punkové trio. V prosinci 1979 se uskutečnilo představení mini syntezátoru FAEMI v klubu U Zábranských. V tomto období také vznikl recesistický studiový projekt Transformátor a fiktivní skupina Potenciometr.
Po rozpadu Zikkuratu v roce 1981 a krátké existenci dua Zakkurit přijal Jiří Křivka nabídku Josefa Vondráška na rozšíření sestavy skupiny Letadlo. Příležitostně také vystupoval s Classic Rock n Roll Bandem. V létě 1982 z Letadla odešel kvůli neshodám v názorech. Následovalo členství ve skupině HSG a po společném vystoupení na rockovém festivalu na Kladně získal nabídku od Vladimíra Kočandrleho z OK Bandu, se kterým spolupracoval do poloviny roku 1983. Krátce působil v reggae skupině Babalet a ve stejném roce vystupoval i s folkovou skupinou Vidouc.
Další pokus o založení kapely, kde by působil jako bubeník, klávesista a baskytarista, s Pavlem Skalou, Milanem Potočkem a Václavem Ježkem, nebyl realizován. Stejně tak nedošlo k realizaci projektu se zpěvačkou Hanou Zaňákovou. Krátkodobá nabídka na post kytaristy ve skupině Combo FH byla rovněž odmítnuta. Léto 1984 přineslo pro Jiřího Křivku zásadní zlom v podobě vážného úrazu, kdy byl sražen vlakem. Události v nemocnici zahrnovaly zástavu srdce a klinickou smrt. Po třech měsících léčení nastoupil jako kulisák v Divadle Jiřího Wolkera a začal se profesionálně věnovat hudbě.
Od roku 1985 se stal členem skupiny Mango, kde působil jako kytarista a zpěvák pod vedením Miloslava Wainer. V tomto období se znovu setkal s Tomášem Havrdou. V létě 1985 absolvoval turné po Řecku se skupinou Mango a Pavlem Liškou. Po návratu byl Pražským kulturním střediskem přeřazen do skupiny Petra Brožka, kde spolupracoval s bývalými členy Jazz Q, bubeníky Michalem Vrbovcem a Liborem Launem. Spolupráce s Petrem Brožkem skončila na jaře 1986.
Následoval přechod do Výzkumného ústavu rozhlasu a televize, kde se věnoval konstrukci zesilovačů a elektrických kytar. Krátce se pokusil o spolupráci s Wabi Daňkem. V roce 1987 byl přijat na FAMU k dennímu studiu, kde se seznámil s Davidem Ondříčkem. Na FAMU se věnoval skládání a natáčení hudby ke studentským filmům a vlastním projektům, včetně stavby kytarového komba. V roce 1988 se stal členem skupiny Oliver, s níž natočil videoklip a vystoupil na Rockfestu. V létě téhož roku hrál na Karlově mostě flamenco a blues s Luborem Navrátilem. Vliv amerického saxofonisty Franka Leva ho inspiroval ke studiu jazzových standardů. Společně s Jiřím Lamošem hrál na hradě Karlštejn a v domě nedaleko Národního divadla.
Na přelomu let 1988 a 1989 spoluzaložil skupinu Eden, která se v roce 1989 transformovala ve skupinu Toyen. S Toyen natočil několik studiových nahrávek ve vlastní produkci a podklad pro videoklip ČT k písničce „Po stopách zmizelých železnic“. Po náhradě Ivo Helgera Davidem Ondříčkem v Toyen se Jiří Křivka intenzivně věnoval skládání a natáčení vlastní hudby, zajímal se o východní filozofii, meditační techniky a alikvótní zpěv. Nevydané album „Země skleněných mlýnů“ a nerealizovaná hudba pro film „Vojtěch, řečený sirotek“ jsou dokladem jeho tvůrčí činnosti. V létě 1989 nahradil Karla Jančáka ve skupině Půlnoc.
Rok 1990 byl pro Jiřího Křivku mimořádně významný. Doprovázel Franka Zappu na jeho prvním pražském vystoupení a spolupracoval s Lou Reedem. V tomto roce se také setkal s členy The Velvet Underground ve Francii a vystoupil s nimi na společném pódiu. Skupina Zikkurat byla v roce 1990 obnovena na tři roky, s Vladislavem Kulhavým na zpěvu a Davidem Ondříčkem u kláves. V únoru 1990 se setkal s tibetským dalajlámou na Pražském hradě, kde se podílel na tvorbě hudby k dokumentárnímu filmu.
Na základě nahrávek pro film o dalajlámovi vzniklo druhé album pro Fontána Music Library. Během koncertů Půlnoci v Praze se seznámil s japonskými hudebníky, Allenem Ginsbergem a Nanao Sakaki. V kostele Sv. Jiljí natočil v čtyřčlenné sestavě nevydané album meditační hudby. Po nabídce producenta Toma Lockenbauera založil fiktivní one man band Temelín a s ním natočil písničky pro LP „Akce punk“. Působil jako hudební režisér a producent nahrávek skupin Zikkurat, Prouza a Kurtizány z 25. avenue a složil hudbu k filmu „Pějme píseň dohola“. Absolvoval druhé americké turné s Půlnocí a v Hollywoodu se setkal s Alice Cooperem.
V roce 1991 vyšlo celé album Temelínu „Fuckland“, které vznikalo devět měsíců v domácím studiu a jehož nahrávání bylo financováno z rozprodeje jeho majetku. Následovala tvorba scénické hudby pro televizi a výroba reklamních spotů. Na konci roku 1992 se vrátil do skupiny Toyen a v roce 1993 s ní absolvoval turné po USA a natočil legendární album „Malíř smutnej“, na kterém se objevily i jeho dvě vlastní verze písní. S Toyen se rovněž podílel na produkci alba cover verzí písní Karla Gotta.
V roce 1993 navázal na spolupráci z konce osmdesátých let s Bobem Fliedrem na albu „Do kostela v džínách“ pro vydavatelství Rosa, přičemž se na natáčení jedné písně podílel bubeník Petr Kumandžas. V roce 1994 zanechal aktivní činnost z důvodu zdravotních potíží, které ho omezovaly po několik let. Jako výjimku lze zmínit čistě akustickou hudbu v projektu Acoustic Factory s houslistkou Ivanou Vítkovou a experimenty s etnickými nástroji. Vystupoval v klubu Awika jako hráč na steeldrum, předvedl se na Snídani s Novou s hrou na tibetský zvon a vlastním zpěvem v písničce „Když přichází noc“. Jako studiový hudebník nahrál akustické kytary v písničce „Cikánský král“ Daniela Nekonečného.
V roce 1998 vydal u Fontána Music Library svá první dvě alba, původně pod názvy „Vojtěch“ a „Aum“. Pět let se věnoval folkové hudbě a vícehlasému zpěvu jako vedoucí skupiny Peter, Paul & Mary Revival Prague. Příležitostně vystupoval s muzikanty z hnutí Haré Kršna v pražských klubech a spolupracoval s Janou Koubkovou. Produkoval nahrávky skupin Laura a její tygři, Bosworth a La Magra. S punkovou skupinou MHD se pokusil o hru na bicí. V roce 2001 došlo k přepracování alba „Do kostela v džínách“ pro CD.
V červenci 2002 se v Praze podruhé setkal s dalajlámou. Spolupracoval na projektu Caricia se Simonou Košařovou. Založil krátce existující jazz rockovou skupinu New Company, kde působil jako baskytarista. Spolupracoval s Milanem Špačkem a Blues Birds jako varhaník. Ve vlastní produkci natočil album skupiny Rock n Roll Gang, věnované 50. výročí rock and rollu. V kapele Vox Afrika hrál na baskytaru (pražcovou i bezpražcovou) a následně s kapelou Tshikuna jako hráč na klávesy. V kapele Míchačky Betonu působil jako baskytarista po boku zpěváka a kytaristy Antonína Smrčky. Pro Fontána Music Library připravil další dvě alba instrumentální hudby.
V roce 2005 došlo k obnovení skupiny Zikkurat jako punkové kapely s mladými hudebníky. V létě 2016 představil Zikkurat nový program „Zikkurat hraje Zappu“. Založil hardrockovou skupinu Atomic Overdrive a jazzfunkovou skupinu James Bond Quartet, kde hrál na varhany Hammond. V roce 2011 došlo k znovuobnovení Půlnoci, která se stala jeho hlavní kapelou v posledních letech, kde působí jako kytarista. S Půlnocí natočil živé album „Údolí ohně“ (2013). V listopadu 2016 odehrál několik pražských koncertů s Red Tail Hawk. V roce 2018 navázal spolupráci s textařem Milanem Princem a v roce 2019 občasně koncertoval s Mikolášem Chadimou. Od roku 2019 je členem Pěveckého sboru zaměstnanců České televize. V současné době se věnuje hudbě The Beatles v pražské kapele The Songs, vlastním projektům a práci na archivu koncertních nahrávek a videozáznamů.
Rytec wikipedia
Josef Libický kdo to je?
Buddy
Chytrolín co to je?
Ryan Ross životopis
Golem kdo je to?
Jindřich III Francouzský kdo to je?
Josef Janíček
Natálie Kocábová životopis
Jiří Traxler
Milena Dvorská
Jiří Škorpík
Muezzin co je to?
Jiří Vašíček
Adolf Hitler vzdělání
Jiří Motyčák
