Josef Antonín Plánický
Josef Antonín Plánický
Josef Antonín Plánický, významná postava hudebního světa, se narodil 27. listopadu roku 1691 v malebném Manětíně. Jeho hudební cesta započala již v rodinném prostředí, kde se setkal s hudebními základy díky svému otci, Jaroslavu Plánickému, který působil jako kantor a varhaník. Další vzdělání pravděpodobně získal na jezuitských školách, které mu poskytly hlubší vhled do umění a věd.
Po dokončení studií nastoupil do služby u váženého rodu Lažanských. V letech od 1715 působil jako vychovatel v rodině hraběte Václava Josefa Lažanského a hraběnky Marie Gabriely Černínové z Chudenic, kde pobýval na manětínském zámku. Tato pozice mu umožnila rozvíjet své umělecké nadání v prostředí, které si cenilo kultury a vzdělanosti.
Dalším významným krokem v jeho profesní dráze bylo angažmá ve Freisingu. Od roku 1720 se stal součástí biskupské kapely, kde zastával post tenoristy. Jeho povinnosti ve Freisingu byly rozmanité a zahrnovaly nejen aktivní účast v instrumentálních souborech, ale také pedagogickou činnost. Své znalosti a dovednosti předával mladým chlapcům v semináři, čímž přispíval k rozvoji hudebního života v tomto bavorském městě.
Mezi jeho nejvýznamnější díla patří sbírka dvanácti duchovních árií s názvem „Opella ecclesiastica seu Ariae duodecim nova idea excornatae“, která spatřila světlo světa v roce 1723. Tato kompozice představuje vrchol jeho tvůrčího úsilí a je cenným příkladem duchovní hudby své doby. Kromě této sbírky se Plánický věnoval i dalším hudebním formám. Složil slavnostní operu „Zelus divi Corbiniani Ecclesiae Fundamentum“ k oslavám jubilea freisingského biskupství, ačkoliv se toto dílo bohužel nedochovalo. Jeho tvorba dále zahrnuje četné litanie, moteta, Te Deum, Rekviem a také „musica navalis“, tedy zábavnou společenskou hudbu, která dokládá šíři jeho uměleckého záběru.
Duchovní árie z „Opella ecclesiastica“ jsou charakteristické svou strukturu, která často kombinuje sonátu, recitativ a árii. Sbírka obsahuje sedm sopránových, tři altové a dvě basové árie, které jsou doprovázeny varhanami nebo cembalem, dvojími houslemi, violoncellem nebo violou a sólovými houslemi či hobojem. Tyto skladby se tematicky věnují různým duchovním námětům, jako je láska k Bohu, svátost, pokání nebo úcta k Panně Marii. Každá árie je označena tempem a charakterem, například „Allegro“, „Tarde et affectuose“ či „Vivace“, což svědčí o propracovanosti a emocionální hloubce těchto děl.
Josef Antonín Plánický zemřel 17. září 1732 ve Freisingu, ale jeho hudební odkaz žije dál prostřednictvím jeho dochovaných skladeb. Jeho dílo je cenným příspěvkem k české i evropské hudební kultuře.
Calvin Klein životopis
Jiří Vašíček
Adam Kraus wiki
Josef Rössler
Zdislava z Lemberka
Jiří Veisser
Ivana Andrlová kdo to je?
Jiří Kabeš
Prudič přesný výraz
Josef Egem
