Josef Budský
Josef Budský
Josef Budský, slovensky také Jozef Budský, se narodil 11. června 1911 v Praze, tehdy součásti Rakouska-Uherska. Svou uměleckou dráhu zahájil jako sborový zpěvák v pražské Vinohradské zpěvohře mezi lety 1928 a 1930. Následně se přeorientoval na herectví a po roce 1930 působil v Divadle českého severovýchodu. Další zkušenosti sbíral v letech 1932 až 1935 jako člen divadelní společnosti Josefa Burdy. Jeho umělecké kroky jej poté zavedly do slovenské činohry, kde účinkoval nejprve v letech 1935 až 1938 a od roku 1938 do roku 1945 byl již stabilním členem slovenské Činohry Slovenského národního divadla.
Po roce 1945 se Josef Budský plně věnoval režijní tvorbě, která se stala jeho dominantní uměleckou doménou. V období do roku 1953 zastával významnou pozici uměleckého šéfa Činohry Slovenského národního divadla. Kromě divadelní režie se věnoval také pedagogické činnosti. V letech 1950 až 1954 působil jako pedagog a vedoucí Odborného divadelního kurzu na Státní konzervatoři v Bratislavě. Jeho akademická kariéra pokračovala na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, kde vyučoval od roku 1950 až do roku 1976. V roce 1959 dosáhl hodnosti docenta a v roce 1965 se stal vysokoškolským profesorem. Do důchodu odešel v roce 1977.
Josef Budský zemřel 31. ledna 1989 v Bratislavě, kde je také pohřben na hřbitově Ružinov. Jeho umělecký přínos byl oceněn řadou významných vyznamenání. V roce 1958 obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda, v roce 1960 byl jmenován zasloužilým umělcem a v roce 1961 mu byl udělen Řád práce. V roce 1966 získal titul národní umělec a v roce 1975 obdržel Cenu ZSDU za divadelní tvorbu.
Výběr z divadelních režií
Mezi jeho významné režijní počiny patří například inscenace her jako „Mozart a Salieri“ a „Skúpy rytier“ Alexandra Sergejeviče Puškina z roku 1945, Molirův „Tartuffe“ z roku 1946, či „Neužitečná ústa“ Simone de Beauvoire z roku 1947. Zrežíroval také adaptace slovenských děl „Smrť Jánošíkova“ Jána Botta a „Marína“ Andreje Sládkoviče v roce 1948. Dále režíroval „Pieseň našej jari“ v roce 1956, „Optimistickou tragédii“, „Bílou nemoc“ Karla Čapka a „Višňový sad“ Antona Pavloviče Čechova. K jeho dalším významným režiím patří „Ivanov“ A. P. Čechova z roku 1962 a Sofoklův „Král Oidipus“ z roku 1965.
Filmografie
Josef Budský se objevil také na filmovém plátně. V roce 1938 ztvárnil roli konzervatoristy Rudolfa Martina ve filmu „Co se šeptá“. Další filmové role ztvárnil ve snímcích „Varúj...!“ (1947), „Bílá tma“ (1948), kde hrál Laca, a „Vlčie diery“ (1948) v roli Ondreje Svrčiny. V roce 1951 ztvárnil poslance KSČ ve filmu „Boj sa skončí zajtra“. Objevil se také ve filmech „Kapitán Dabač“ (1959), „Tri razy svitá ráno“ (1961) jako Matúš Boháčik, „Majster kat“ (1966) v roli kněze, „Vrah zo záhrobia“ (1966) jako farár, „Génius“ (1969) v roli Super Černokněžníka a „Zločin slečny Bacilpýšky“ (1970) jako moudrý stařec. Jeho poslední filmové role zahrnovaly postavu mlynáře ve filmu „Nevesta hôľ“ (1971) a roli Laubeho ve snímku „Zajtra bude neskoro“ (1972). V roce 1963 se podílel také na režii filmu „Ivanov“.
Uhlíř kdo je to?
Jiří Konvrzek
Etymolog pojem
Jiří Fadrný
Mel Gibson kdo to je?
Jiří Veisser
Druh původ slova
Jiří Tichota
Au pair kdo je to?
Josef Šimek
